Fotografie a grafika - Vlastimil Modr

7. Jaké jsou základní pravidla kompozice snímku

... aneb jak fotografii správně komponovat ...

V minulém díle jsme se věnovali základním pravidlům pro vytvoření dobré fotografie a v tomto díle na téma navážeme. Vysvětlíme si, jak si divák fotografii prohlíží a jak dosáhnout správné kompozice. Řekneme si, co jsou to pravidla třetin a jak podle nich fotografii komponovat.

Pro ilustraci bych použil tento snímek Wolfgang Amadeus Mozart, který jsem kdysi vytvořil u příležitosti připomenutí výročí tohoto významného klavírní virtuose a geniálního hudebníka. Jde sice o fotomontáž, složenou z několika fotografií, doplněnou grafikou, (a ani si nemyslím, že je nějak zvlášť povedená), ale pro naše účely se výborně hodí.

Co je zlatý řez?

Matemeticky vzato, zlatý řez (latinsky sectio aurea) označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618. Nás ale zajímá jeho použití v umění a ve fotografii, kde je pokládán za ideální proporci mezi různými délkami. Již nejméně od renesance využívají zlatý řez umělci ve svých dílech, zejména ve formě tzv. zlatého obdélníku, ve kterém se zlatý řez vyskytuje jako poměr stran.

Zlatý řez totiž působí esteticky příznivým dojmem. Konstrukce zlatého řezu se používá také v malířství, architektuře, typografii nebo také v grafických návrzích pro web.

Zlatý řez lze zobrazit přímo na displeji mnoha digitálních fotoaparátů nebo v editačních programech.

Co je pravidlo třetin?

Pravidlo třetin znamená pro fotografii zhruba totéž, co zlatý řez na obdélníku. Jedná se o rozdělení obdélníka na třetiny, což sice zcela přesně zlatý řez není, ale to vůbec nevadí - poměr stran fotografie také není přesně zlatý obdélník. V praxi je tedy rozdělení fotografie pomocí třetin zcela dostatečné.

Rozdělení snímků na třetiny lze zobrazit přímo na displeji mnoha digitálních fotoaparátů nebo v editačních programech.

Zlatý řez a pravidlo třetin ve fotografii

Nejlepší a nejčastěji používaná kompozice fotografie je tedy rozmístění prvků do zlatého řezu. Je to pomyslné rozdělení snímku na devět polí, kdy do některých z nich (jejich průsečíků) umisťujeme (alespoň) část hlavního motivu.

Pravidlo třetin (zlatý řez) - plocha fotografie je rozdělena horizontálně i vertikálně na třetiny. Tímto způsobem vznikne devět oblastí.

Průsečíky linií - pokud chceme plochu fotografie rozdělit na třetiny, logicky to tedy uděláme pomocí dvou vovorovných a dvou svislých čar. Tímto způsobem vzniknou čtyři průsečíky, které si můžeme označit čísly 1 - 4.

Na ilustračním obrázku vidíme, že tyto průsečíky jsou označeny čísly 1 - 4. Toto označení znamená, v jakém pořadí se bude pozorovatel na oblasti snímku dívat. Do těchto průsečíků pak umisťujeme prvky, které chceme zdůraznit - vytváříme kompozici fotografie.

Trvalo to pouhý zlomek sekundy, ale právě jste se podívali na jednotlivé oblasti obrázku v tomto pořadí:

1. Dokument Wolfgang Amadeus Mozart
2. Klávesy, ztrácející se po diagonále do prostoru
3. Detail klávesy
4. Kytice

Všimli jste si notové osnovy hned napoprvé? Pokud ne, prohlédli jste si ilustrační obrázek několikrát za sebou, aniž si to uvědomujete, a věřte, že v pořadí 1►2►3►4.

Na ilustračním obrázku je červěně zobrazena konstrukce zlatého řezu, tak jak se uvádí v literatuře. Sami vidíte, že v tomto případě by měla diagonála běžet jinak - lze ji tedy v praxi pomyslně různě překlápět.

Jakým způsobem divák fotografii prohlíží?

Pokud divákovi předložíte jakoukoliv fotografii, hledá v ní hlavní motiv, který ho má zaujmout. Fotografii si však neprohlídne náhodně, ale podle určitých pravidel a určitým směrem. 

Směr čtení fotografie - divák si fotografie prohlíží podobně, jako je zvyklý číst text. Můžeme tedy říci, že divák fotografii také čte. Fotografii čte také vodorovně a zleva doprava, jakoby po řádcích. Začíná číst v levém horním rohu směrem doprava, pak očima sjede po diagonále do levého spodního rohu a pokračuje po druhém řádku opět směrem doprava.

Snadno čitelná fotografie - pokud tedy chceme, aby se divákovi naše fotografie líbila a byla na pohled příjemná a jednoduše čitelná, snažíme se rozmístit prvky ve fotografii tak, jak to divák (vědomě či nevědomky) očekává.

Uspořádání obrazových prvků ve fotografii

Během kompozice snímku volíme takový pohled a úhel záběru, aby byly obrazové prvky ve fotografii uspřádány a měly nějaký řád. Protože jsme si řekli, že divák hledá hlavní motiv podle určitých pravidel a určitým směrem, podle toho také volíme rozmístění prvků po ploše obrazu.

Umístění hlavního motivu - pozorovatel se v prvé řadě podívá do levé horní oblasti fotografie a proto:

Objekt nebo obrazový prvek, který chceme divákovi rychle, jasně a přímočaře ukázat, umístíme do horní levé části obrazu.

Teprve poté sjede divák pohledem na další části snímku, v uvedeném směru čtení.

Umístění druhého prvku - pozorovatel se podívá do pravé dolní oblasti fotografie až na konec. Zde tedy umístíme další, doplňující prvek k hlavnímu motivu. Divák je nucen se zamyslet a vrací se na začátek - divák prohlížení fotografie opakuje, fotografie ho nutí k zamyšlení, zaujala jej - snímek má nejen dobrý motiv, ale také dobrou kompozici.

Jak komponovat fotografii

Všichni víme, že pokud fotografujeme nalezenou scénu (tedy ne scénu, kdy si sami ve snímku poskládáme veškeré prvky), často nám v záběru něco překáží - sloup, křoví, přílíš světlá či tmavá plocha atd a tak hledáme jiný úhel pohledu. Tyto rušivé prvky lze mnohdy odstranit retuší, a proto je důležitější zachovat správnou kompozici snímku. Tu v počítači během následné editace příliš neovlivníme, leda ořezem. Kompozice musí jasně ukázat, co je hlavním objektem na fotografii.

Kompozice na střed a na diagonálu

Kompozice na střed - je velmi často používaná začátečníky. Zkrátka předmět, který fofografují umístí do středu snímku. Je pravda, že tímto způsobem je dosaženo jasné zdůraznění hlavního předmětu, ale fotografie je celkově statická až nudná. Zkuste objektiv posunout doprava či doleva, případně nahoru nebo dolů. Kompozice na střed se někdy používá vědomě jako porušení pravidla, což je samozřejmě v pořádku, ale za dodržení určitých podmínek, zejména umístění dalších prvků do scény, zejména po diagonále.

Kompozice na diagonálu - je velmi účinná a často používaná. Fotografii dodá hloubku, prostor. Fotografie komponovaná na diagonálu není statická.

Kompozice na přerušenou diagonálu - má ještě vyšší účinost. Divákovo oko, které se po diagonále veze se v místě přerušení náhle zarazí a hledá další cestu. To dodá fotografii vruch a oživení.

Kompozice na diagonálu úhlem pohledu - jednotlivé obrazové prvky můžeme dostat do diagonály vlastním sestavením scény (např. reklamní či produktová fotografie), ale v běžné praxi v exteriérech to samozřejmě v drtivé většině případů není možné. Kompozice na diagonálu tedy dosáhneme tím, že změníme úhel pohledu, změníme perspektivu - podíváme se na scénu z jiné úrovně než je výška očí, nejčastěji z podhledu (např. v kleče). Tímto způsobem zvýrazníme také prostor nebo popředí snímku.

Kompozice na diagonálu

Kompozice na diagonálu je velmi často používaná. Lze ji upřesnit a detailně ještě dále rozvinout.

Kompozice lineární -  linie vznikají jako rozhraní dvou oblastí. Oblasti mohou být rozdělené přímo zobrazenými prvky, barevně (tonálně) nebo např. rozhraním mezi světly a stíny apod. Linie tvoří například elektrické vedení, koleje, cesty apod. a úzce souvisí s perpektivou. Pokud chceme linie použít v kompozici, umisťujeme je do snímku obvykle na diagonálu. Přitom je potřeba pečlivě hledat spravný úhel záběru. Ke správnému umístění linií v perspektivě (na diagonálu) mnohdy stačí menší změna perspektivy a úhlu pohledu a požadovaný efekt je velmi rychle ztracen.

Použití odrazu od předmětů ve fotografii

Všichni víme, že pokud fotografujeme lesklý předmět nebo povrch materiálu pod určitým úhlem, není zobrazen sám předmět, ale odraz jeho okolí. Lidově se těmto fotografiím někdy říká odrazovky. Této vlastnosti se často využívá například u snímků vodní hladiny, kdy ve správném úhlu pohledu přestane být voda průhledná (v přírodě už tedy bohužel stejně čistou a průhlednou vodu téměř nenalezneme) a zobrazí se odraz od hladiny. Můžeme zkusit nechat pracovat automatické ostření, ale často se stává, že mu trochu zamotáme hlavu.  

Tato fotografie možná vypadá na první pohled jako fotomontáž, ale rozhodně není. Na snímku je zobrazen částečně o odraz ve vodní hladině, z části sama hladina (říčka byla dost špinavá) a částečně je vidět i zeleň na břehu.

Kompozice na zaoblenou křivku

Kompozice na zaoblenou křivku po diagonále - je esteticky příjemná a velmi často se využívá ke zdůraznění dynamiky a pocitu proudění v obraze. Často používaná a účinná je křivka ve tvaru "S". Používá se při snímcích řeky, cesty, ale její užití nalezneme také u zobrazení předmětů. Křivka by se neměla dotýkat okraje fotografie nebo ji nečekaně opustit. Vhodné ukončení křivky je např. v případě, kdy divák neví, kam jak je křivka ukončena (často u snímků cest).

V tomto případě nebyla kompozice zvolena úplně ideálně. Bylo by vhodnější udělat krok vlevo a změnit úhel záběru. Cesta končí spráně ve ztracenu, ale dotýká se téměř okraje fotografie.

Kompozice na trojúhelník

Je to ale samá geometrie, co? Zlatý řez je vlastně soubor obdélníků, diagonála je přetíná, ale zajímalo by mne, kdo z Vás si uvědomil, že vytvořením diagonály vznikne trojúhelník, vlastně klidně několik trojúhelníků. Na trojúhelnících je krásné to, že dokáže snímek rozdělit nesymetricky a o to nám v kompozici jde. Trojúhelník je atraktivní, má ostré hrany, vyzařuje energii. Proto je tak zajímavý a jeho použití naleznete i v architektuře a umění. Zkuste vytvořit fotografii, která bude obsahovat prvky do tvaru trojúhelníka - určitě nebude nudná...

Použijte orámování snímku - tonální kompozici

Tonální kompozice - zkuste hlavní motiv tonálně odlišit od svého okolí. Nejsvětlejší místa budou přitahovat největší pozornost a proto je umístěte blíže k hlavnímu objektu, ale pokud možno ne na střed ani příliš blízko k okraji snímku.

Vytvoření přirozeného orámování - zkuste vyhledat takový úhel pohledu, kdy bude snímek přirozeně orámován, například stavební konstrukcí, částí stromu v přírodě apod. U portrétu může tvořit orámování sama ruka portrétované osoby. 

Vytvoření rámečku - zkuste fotografii během editace přidat rámeček, můžete na to myslet již během expozice, kdy např. v rohu snímku vyloženě něco vadí. pokud přidáte později např. oválný rámeček, rušivý element ve fotografii tímto způsobem zakryjete.

Tonálně můžete rámovat světlé plochy nebo s pomocí světlých ploch orámovat stíny.

Tmavá část obrazu by správně měla být dole, protože je pocitově těžší - vyvolává dojem stability.

Hledejte opakující se motiv (princip rytmu)

Opakovámí motivu - zajímavý snímek vznikne, pokud se na fotografii bude opakovat stejný motiv několikrát za sebou. Například jedna telefonní budka bude fádní. Pokud ale naleznete tři stejné budky u sebe, snímek bude mnohem zajímavější a cosi vypoví. Jednak bude zajímavý a jednak si divák řekne: aha - tady asi hodně telefonují, proč?

Opakovámí vzorku - zajímavý snímek vznikne, pokud naleznete takový záběr a úhel pohledu, ve kterém se bude opakovat nějaký vzorek. Nejde o vzor látky, ale o vzorek, který vytvořila sama příroda nebo lidé svými předměty.

Symetrie ve fotografii

Symetrie vyvolává ve fotografii rovnováhu a klid. Symetrie dosáhnete tím, rozmístíte prvky kolem středu nebo kolem osy v pravidelných intervalech, přičemž tyto prvky si musí být alespoň  podobné tvarem nebo barvou. 

Jako příklad symetrie jsem nenašel vhodnou fotografii a tak si pro ilustraci dovoluji použít něco ze své grafické tvorby.

Pravidlo lichého počtu

Kompozice opakujících se prvků - je poměrně často používaná. Je dobré se držet pravidla, že na fotografii bude umístěn lichý počet obrazových prvků, které se v obraze opakují - nejčastěji to bývají tři.

V tomto obrázku jsou zobrazeny tři prvky konstrukce. Zkuste s představit, že pravou část oříznete...

Pohybová neostrost hlavního objektu

Pohybové lineární rozmazání objektu - pokud chceme zdůraznit pohyb, dynamiku pohybujících se předmětů (např. auto), je nutné použít delší časy expozice, jinak bude snímek "zmrzlý". Našim cílem je tedy pohybové rozmáznutí objektu. Během úvahy nad kompozicí je ale potřeba myslet na to, že předmět potřebuje mít ve snímku prostor, zejména před ním, což může být při fotografování rychlé akce někdy problém.

Pohybové rozmazání objektu zoomem - pohyb a dynamiku předmětů lze zdůraznit také použitím zoomu během expozice na dlouhý čas. Objekt tedy nebude rozmazán lineárně ale ve směru osy objektivu. Tohoto efektu lze dosáhnout také v editačním programu.

Pohybové radiální rozmazání objektu - používá se ke zdůraznění otáčivého pohybu, např. kol u jedoucího automobilu. I v tomto případě je nutné použít delší časy expozice a také zde je možné tohoto efektu dosáhnout později v editačním programu.

Rozmazání (roztřesení) objektu - nebezpečí při používání dlouhých expozičních časů se týká rozmazání, tedy nikoliv vlivem jeho pohybu, ale roztřesením fotoaparátu - a to je podstatný rozdíl...

Prostor kolem hlavního objektu

Během úvahy nad kompozicí je třeba se také zamyslet nad vyplněním prostoru kolem hlavního objektu. To může tvořit popředí a pozadí snímku, které tvoří související prvky scény.

(Ne) vyplnění prostoru - v žádném případě ale není nutné ani žádoucí, prostor kolem hlavního objektu za každou cenu vyplnit dalšími prvky. Je dobré nechat hlavnímu objektu prostor, např. před jedoucím autem, ale i před směrem chůze nebo před pohledem portrétované osoby. Nechte hlavní objekt dýchat...

Neúplný hlavní motiv - hlavní motiv nemusí být na fotografii zobrazen celý, stačí jeho část nebo podstatný detail.

Prostor pro fantazii - pokud netvoříme dokument, ale kreativní fotografii, ponechme divákovi prostor pro fantazii. Mnohdy stačí pouze naznačit... Tím vzbudíme v divákovi zájem a donutíme jej ať si sám domyslí a představí, kam až se táhnou liine ze snímku, jak asi hlavní objekt pokračuje...

Kam do zlatého řezu umístit hlavní objekt?

Jak jsme si řekli, nejčastěji používaná kompozice fotografie je rozmístění prvků do zlatého řezu. Řekli jsme si, v jakém pořadí si bude divák jednotlivé oblasti prohlížet. Neberte ale toto pravidlo jako dogma! Je to pouze doporučení, záleží vždy na konkrétní situaci. Řiďte se svým fotografickým citem. Představte si, že ilustrační obrázek s označenými průsečíky může být klidně výškově či stranově obrácený.

Nevyhýbejte se za každou cenu středové kompozici, osvojte si pravidla zlatého řezu a pak jej můžete zkusit porušit. Záleží hlavně na citu...

Ostření na střed a změna kompozice

Pokud chceme dodržovat pravidlo zlatého řezu, je jasné, že hlavní objekt nebude umístěn centrálně, tedy ve středu snímku. Musíme tedy ostřit v oblasti některého z okrajů. Pokud ale fotografujeme z fotoaparátem, který nenabízí výběr ostřicího bodu (běžně kompakty), ale umí ostřit například pouze na střed, nic není ztraceno.

Zamiřte objektiv na objekt tak, aby byl přímo uprostřed. Pak namáčkněte spoušť, čímž na objekt zaostříte. S namáčknutou spouští změňte kompozici, umístěte objekt do zlatého řezu a domáčkněte spoušť. Tímto způsobem je zaručeno zaostření na požadovanou vzdálenost. Problém může nastat v případě, že se ze změnou kompozice zásadně změnily světelné podmínky ve scéně. Zablokování ostření namáčknutím spouště totiž blokujete současně měření expozice. Po namáčknutí spouště fotoaparát vyhodnotil světelné podmínky pro daný záběr a Vy mu jej změníte. Pak by pomohla například korekce EV, blokování ostření, expozice atd., záleží na technických možnostech konkrétního modelu.

Kompozice, horizont a pravidlo třetin

Pokud mluvíme o kompozici snímků, nesmíme zapomenout ani na krajinářskou fotografii. Pokud je tedy na fotografii horizont, neumisťujte jej na střed. Horizont krajiny by měl být asi v 1/3 nebo ve 2/3 snímku. Rozhodněte se, kam jej posunout - nahoru nebo dolů?

Zdůrazněná obloha - pokud bude horizont umístěn v dolní třetině, vznikne více prostoru pro oblohu - na snímku tedy zdůrazníte například zajímavou oblačnost.

Zdůrazněná krajina - pokud bude horizont umístěn naopak v horní třetině, hlavní pozornost bude upoutána na krajinu.

Porušení pravidla třetin - pravidla třetin můžete zkusit porušit například tím, že horizont umístíte ještě výš než do horní třetiny. Snímek získá neobvyklý vzhled a náboj.

V tomto případě přímo lákalo vyfotografovat oblohu - oblaka tvoří diagonálu, která míří do stejných míst, kam se dívá dítě.

Kompozice a šikmý horizont

Pokud jsme se zmínili o horizontu, je třeba v této souvislosti upozornit na zásadní a velmi častou chybu, a tou je padající horizont. I pěkný snímek dokáže celkově zkazit taková maličkost, jako srovnámí fotoaparátu do roviny.

Takže pozor zejména na horizont vodních hladin - v tomto případě vypadá šikmý horizont extrémně nepřirozeně. Snadná pomůcka pro zapamatování na tento problém - pokud fotografuji horizont, odvodím si: slovo horizont znamená horizontální směr, ne svah...

V tomto případě by nakloněný horizont vodní plochy vypadal opravdu nepřirozeně.

Oprava kompozice v editoru

Je jasné, že ne vždy je na přemýšlení nad kompozicí dostatek času. Spoustu chyb můžeme napravit v editoru.

Ořez v editoru - dobrá fotografie se vyznačuje vyvážeností scény a její proporce nebo geometrii lze naparavit ořezem. Pokud například není hlavní objekt v průsečíku třetin, ořezem vhodné části fotografie jej tam lehce posuneme.

Zajímavé výřezy - ořezem můžeme snímek podstatně vylepšit a může vzniknout dokonce zcela nový motiv, než byl původně zamýšlený záměr. A pokud má soubor fotografie dostatečné rozlišení, můžeme z jedné fotografie vytvořit dokonce dvě, s různými motivy.

Makrofotografie pro web - podstatným ořezem snímku můžeme vytvořit makro snímek, který sice bude mít velmi malé rozlišení, ale pro umístění na webové stránky bude jistě stačit. Zkuste si vybrat snímek, aktivujte funkci ořez a hledejte zajímavou oblast. Hledejte novou kompozici - je to podobné, jako když se diváte fotoaparátem - vždyť expozicí v přírodě tvoříte také její výřez...

Padající horizont - lze samozřejmě lehce srovnat v editoru, ale za zbytečné ztráty cenných pixelů, o které pootočením snímku zákonitě přijdeme, nehledě na to, že ořezem někdy ztratíme i pracně vymyšlenou kompozici snímku.

Oprava svislic - všichni víme, že stromy rostou vzhůru, sloupy stojí kolmo k nebi apod. Snažme se tedy o zachování svislic, i když samozřejmě perspektiva a použití širokoúhlých záběrů dělá své..

Na stavbě DK INWEST Plzeň se architekt vyřádil - nalezneme zde spousty různých úhlů (budova prý ale nemá žádný pravý úhel). Zde se svislice podařilo zachovat, ale při použití širokoúhlého záběru, kdy není kam odstoupit se to vždy nepodařilo.

Kompozice této fotografie nepotřebuje žádný ořez: hlavní prvek - okno má kolem sebe dostatek prostoru k vyniknutí, pravý oblouk vytváří opakující se prvek a spolu ze schodištěm nutí diváka k zamyšlení  a dává mu prostor k fantazii - kam vedou schody? Kam pokračuje oblouk? Jednoduchá plocha fasády domu neruší, ale její struktura ani nenudí...

Shrnutí

V editoru tedy dosáhnete v klidu správné kompozice snímku, vhodným ořezem umístíte do zlatého řezu vše přesně tak, jak potřebujete, ale za cenu ztráty pixelů, tedy rozlišení. Možná si řeknete: proč jsem jen objektivem neuhnul o kousek víc vlevo, škoda... Ale příště budu nad kompozicí snímku víc přemýšlet, až mi přejde do krve...

V příštím díle si probereme význam barev a dotkneme se psychologie barev.
 

 < Předchozí        Obsah        Následující >

 Zpět na hlavní stranu